Problémy a obtíže ČsHS při mezinárodních stycích s odbornými společnostmi na západě v letech 1948 – 1990

Současně se koná každoročně řada mezinárodních kongresů, konferencí a sympozií, při kterých se organizátoři nesetkávají s žádnými překážkami ze strany oficiálních orgánů a výjezdů našich lékařů a odborných pracovníků na odborné akce v zahraničí je bezpočet. Tento článek by měl být historickou reminescencí na období do roku 1990, kdy tomu bylo zcela jinak.

Po roce 1948 byly násilně přerušeny a hluboce utlumeny mezinárodní odborné styky obnovované po nacistické okupaci.Týkalo se to účasti československých vědeckých pracovníků na kongresech a konferencích na západě a pořádání mezinárodních akcí u nás. Do kapitalistických států vyjížděli na devizový příslib jen ojedinělí pracovníci. Na bezdevizovou cestu mohli vyjet na základě pozvání mezinárodních organizací pracovníci v řídící funkci, k přednesení přednášky nebo řízení sympozia. Dle zprávy o činnosti ČLS JEP za rok 1985 vycestovalo tak v tomto roce jen 22 pracovníků (1). Sponzorování mezinárodních akcí u nás a finanční podpora účasti na akcích v cizině firmami bylo nepřípustné.

Členové Československé hematologické společnosti usilovně hledali cesty, jak tuto odbornou izolaci překonat. Z iniciativy České hematologické společnosti se uskutečnili pravidelné bilaterální a později trilaterální styky s Polskou hematologickou společností a s Hematologickou společností NDR. Podobně z iniciativy Slovenské hematologické společnosti se uskutečnily bilaterální konference s Maďarskou hematologickou společností (3). Rozvíjení mezinárodních styků se západem naráželo však na nemalé obtíže. Vedle finančních důvodů byly to i důvody politické a nepředstavitelná byroktracie.

První větší účast členů Československé hematologické společnosti (ČsHS) na západě byla v r. 1961 na 8. kongresu Evropské hematologické společnosti (EHS) ve Vídni, kdy se podařilo uskutečnit tématický zájezd do Vídně organizovaný Čedokem. Čedok však nezaplatil sjezdový poplatek dvěma členům zájezdu, ačkoliv byl součástí ceny . Byla to pro všechny účastníky velmi trapná situace. EHS vedena snahou o prohloubení kontaktů s ČsHS nabídla tehdy jejímu předsedovi prof. J. Libánskému, aby ČsHS navrhla za členy EHS dva mladé hematology. Přítomní členové výboru doporučili do této , v té době výběrové organizace, P. Pudláka a L.Chrobáka.

V roce 1964 byl 10. kongres ISH ( International Society of Hematology) ve Štokholmu ČLS JEP oficiálně obeslán.

V roce 1965 byl jsem výborem ČHS ( České hematologické společnosti) delegován na 10. kongres EHS ve Štrasburku. Byl jsem aktivním účastníkem, měl jsem řídit jednu sekci a byl jsem pověřen, abych na zasedání Evropské komise pro standardizaci v hematologii řízené význačným německým hematologem L. Heilmeyerem podal zprávu o stavu standardizace v Československu. Účast československého delegáta byla zřejmě v té době pokládána do té míry za mimořádnou, že v ranním vysílání štrasburského rozhlasu o zahájení kongresu byl jsem jmenovitě zmíněn spolu se jmény několik předních světových hematologů.

K mé účasti na kongresu však málem nedošlo. Když jsem se dostavil před odjezdem na ministerstvo pro pas, zjistilo se, že pasové oddělení dosud o vízum ani nezažádalo, ačkoliv od podání žádosti o schválení mé účasti na kongresu uplynulo více než půl roku. Vyřízení víza oficiální cestou, jak bylo předepsáno, bylo neuskutečnitelné pro krátkost termínu. Po delším váhání mi byl pas na mou žádost vydán, abych si vízum vyřídil sám. Jen díky prezidentu kongresu prof. R. Waitzovi , se kterým jsem se seznámil již dříve, když navštívil Hradec Králové, bylo mi na jeho žádost vízum na francouzském konsulárním oddělení v Praze vystaveno na počkání. Tak jsem měl v té době možnost po prvé se přesvědčit- a později opakovaně- o rozdílném přístupu k univerzitnímu profesoru v cizině a u nás.

V roce 1967 se měl konat 11. kongres EHS v Athénách. Vzhledem k válečnému napětí mezi Tureckem a Řeckem se však kongres neuskutečnil. Tím byla kontinuita evropských sjezdů EHS přerušena.

Evropští hematologové pokládali přerušení evropských kongresů za velký nedostatek. Pokud se totiž světové kongresy ISH (Mezinárodní hematologické společnosti) nekonaly v Evropě, ale na americkém kontinentu nebo v Asii, byly pro mladé hematology finančně nedostupné.

V roce 1970 u příležitosti 13. kongresu ISH v Mnichově došlo proto k dohodě, že světové kongresy ISH se budou konat jako dosud vždy po dvou letech na jednotlivých kontinentech. Dále byly vytvořeny tři oblasti- interamerická, asijsko-pacifická a evropská. O přiřazení k evropské oblasti zažádal Izrael, Turecko a Afrika, takže vznikla ISH-European and African Division ( ISH-EAD). Každá z oblastí mohla v mezidobí mezi konáním světových kongresů ISH pořádat své konference. Každá z národních hematologických společností pak měla mít zastoupení podle počtu členů jedním nebo více zástupci ( counselory). Členství v oblastní společnosti bylo uznáváno současně i za členství v ISH. Na shromáždění zástupců evropských hematologických společností v Mnichově bylo dohodnuto, že první obnovenou konferenci ISH-EAD uspořádá Itálie v r. 1971 v Miláně. Jako přítomní zástupci Československa jsme s prof. Donnerem v Mnichově zažádali o uspořádání 2. konference ISH-EAD v Praze v r. 1973. Naše žádost byla s potleskem přijata. Stalo se tak jistě nejen díky našim osobním známostem, ale pravděpodobně přistoupila k tomu i snaha mezinárodního společenství podpořit tím morálně československé kolegy " za železnou oponou". Na kongresu v Mnichově měl totiž přednést na zahájení kongresu slavnostní přednášku o imunologické toleranci dopisující člen ČSAV prof. Milan Hašek, kterému však z politických důvodů nebyl povolen výjezd z Československa. Místo jeho přednášky byla přečtena rezoluce odsuzující neslýchanou perzekuci státu vědce z politických důvodů. Přisouzení konání 2. Konference ISH-EAD v Praze bylo velkým úspěchem. ČsHS tak byla po prvé ve své historii poctěna uspořádáním mezinárodního sjezdu. ISH - EAD byla v té době jedinou mezinárodní hematologickou společností v Evropě. Evropská hematologická asociace (EHA) vznikla až v prosinci 1991.

První mezinárodní akcí uspořádanou u nás ještě před konferencí v r. 1973 bylo sympozium "The Role of Platelets in Haemostasis and Thrombosis v roce 1971. Generálním sekretářem úspěšného sympozia byl P. Pudlák. Na sympoziu bylo přítomno 90 zahraničních účastníků.

2. konference ISH-EAD pořádaná v Praze v roce 1973 ( prezident J. Libánský, generální sekretář L. Donner) skončila nesporným úspěchem. Přítomno bylo 1 147 účastníků z 35 států všech kontinentů, zatímco v Mnichově to bylo pouze 550. Kredit ČsHS tím značně stoupl.

V roce 1979 byla v Linci založena Podunajská liga o trombóze a hemostáze, na jejíž činnosti se v budoucnu českoslovenští hematologové aktivně podíleli. K zakládajícínm členům patřili L. Donner, M. Hrubiško, J. Procházka a L. Chrobák.

Další akcí uspořádanou v Praze v r. 1985 ve dnech 4.-6. září bylo sympozium " Současné přístupy k lymfoproliferativním chorobám". Uspořádání sympozia konaného pod záštitou ISH a UICC ( Union International Contre Cancer) se iniciativně ujal jako jeho generální sekretář doc. P. Klener. Sympozium patřilo spolu s Evropským kongresem tělovýchovného lékařství podle zprávy ČLS JEP k nejúspěšnějším akcím za rok 1985(2). Jeho úspěch byl zároveň i dokladem vysoké úrovně naší hematoonkologie. Projevilo se to i v účasti předních mezinárodně známých odborníků jako J.M.Binneta, K.Lenerta, M.Rozmana a E. Monserrata a dalších, s nimiž P.Klener účast na symposiu osobně projednal.

Jeho průběh však neproběhl bez komplikací. Před uspořádáním sympozia se na mne obrátil doc. Klener, zda bych jako counselor ČsHS nepožádal o převzetí záštity ISH nad touto akcí. Proto jsem se před zasedáním counselorů v r. 1983 v Barceloně u příležitosti 7. konference ISH-EAD obrátil o podporu na zástupce Velké Británie prof. G. McDonalda a na prof. S. Hollanovovou, prezidentku 19. světového kongresu ISH v Budapešti v roce 1982. Oba měli ve sboru counselorů velkou váhu a oba jsem dobře znal.Podporu ochotně přislíbili. Jednání counselorů mělo zajímavý průběh. Přede mnou byla podobná žádost o záštitu zamítnuta zástupci jedné z hematologických společností Afriky, protože nemohl zaručit povolení vstupu členům ISH-EAD ze všech afrických států. Ve svém vystoupení jsem se odvolal na úspěšnou 2. konferenci ISH-EAD v Praze v roce 1973 a na dlouholetou spolupráci ČsHS s ISH. Na podporu této žádosti vystoupila jako první S. Hollanová a to tak přesvědčivým způsobem, že na její sugestivní otázku, zda je někdo proti, nikdo nevystoupil. Souhlas byl jednohlasný. Podpora G. McDonalda nebyla již nutná.

Další průběh však nebyl již tak hladký. Na dopis Ústředí ČsHS o garantování udělení víz všem účastníkům sympozia a na jeho urgence Federální ministerstvo zahraničních věcí (FMZV) dlouho nereagovalo Teprve na upozornění že ČSSR hrozí mezinárodní ostuda, obdržel předseda federální ČsHS JEP prof. MUDr. B. Špaček, Dr.Sc. dopis, ve kterém stálo: " Vzhledem k mimořádnému charakteru sympozia nemá federální ministerstvo zahraničních věcí námitek proti účasti zástupců Izraele na uvedené akci s tím, že by se mohl omezit počet účastníků. V žádném případě nelze vyhovět požadavku na udělení čs. vstupních víz pro 11 účastníků z JAR. V tomto případě je nutno se odvolat na dodržování sankcí OSN vůči JAR."

Přesto došlo k další komplikaci. Generálnímu sekretáři Izraelské hematologické společnosti Yaacovi Matznerovi nebylo vízum konzulárním oddělením ve Vídni vydáno, přesto že bylo doloženo potvrzením o řádné registraci, zaplacením sjezdových poplatků i hotelu. Dr. Matzner odjel proto do Vídně, aby si vízum vyřídil osobně. Vstup na náš zastupitelský úřad mu však byl umožněn až po třech dnech. Vydání víza mu bylo znovu odmítnuto, ba naopak, jak později (19.9.1985) uvedl v dopise předsedovi Československé hematologické společnosti prof. P. Pudlákovi byl vystaven velmi urážlivému jednání a ponížení. Nápravu se nepodařilo dosáhnout ani generálnímu sekretáři sympozia P. Klenerovi, kterého Dr. Matzner z Vídně třikráte telefonicky žádal o pomoc. Pavel Klener marně intervoval na Ministerstvo vnitra.

Bezprostředně po sympoziu v Praze se konala ve dnech 8-14. září 1985 8. konference ISH-EAD ve Varšavě. Hned po mém příjezdu do Varšavy mne generální sekretář ISH-EAD R.L. Verwilghen informoval, že Izrael požádal, aby neudělení víza Dr. Matznerovi bylo zařazeno jako jeden bod jednání na nadcházející schůzi counselorů. Zástupci Izraele byli však ochotni od veřejného projednání ustoupit, pokud jako counselor ČsHS jednání federálního ministerstva zahraničních věcí písemně odsoudím a budu souhlasit s jeho uveřejněním. To by jistě mohl v podobném případě učinit kterýkoliv zástupce západní hematologické společnosti, ale ztěží kdokoliv z nás z východního bloku. Uvedl jsem, že tak nemohu učinit bez znalosti podrobností. Generální sekretář svolal proto schůzku, které se zúčastnili zástupci Izraelské hematologické společnosti, Dr. Matzner a Dr.S. M. Lewis z Velké Británie.Já jsem požádal prof. Smetanu, aby se jednání rovněž zúčastnil, abych měl svědka, kdyby v budoucnu došlo k nepřesné interpretaci mého vystoupení na schůzce.

Začátek jednání byl velmi bouřlivý. Zástupci Izraele prohlásili, že pokud ČsHS celou záležitost neodsoudí a Dr. Matznerovi se nedostane oficiální omluvy od FMZV ČSSR, Izrael a jeho zástupci v mezinárodních organizacích se zasadí o to, aby se v budoucnu žádná akce v ČSSR nekonala. Výhodou bylo, že jsem se se všemi přítomnými mimo Dr. Matznera z dřívějška dobře znal a že jsem měl sebou dopis z FMZV, ve kterém se účast zástupcům Izraele povolovala. Dr. Matzner uměl česky, protože jeho rodina vycestovala z Československa do Izraele, když mu bylo deset let. Dal jsem mu proto text dopisu přečíst s tím, že jsem dopis přehnul tak, aby poznámku o omezení počtu účastníků z Izraele nebylo vidět. Tím se atmosféra poněkud uklidnila a mohl jsem prohlásit že odsouzeníhodného pochybení se zřejmě dopustil zaměstnanec zastupitelského úřadu ve Vídni. Zavázal jsem se, že věc neudělení víza Dr. Matznerovi projednám po svém návratu s kompetentními orgány, které jsou oprávněny jednat s FMZV. Mé ujištění bylo přijato a zástupci Izraele od projednání na zasedání counselorů upustili. Kdyby záležitost byla na schůzi counselorů projednávána, mohlo to mít pro ČsHS značné následky.

Po svém návratu z kongresu ve Varšavě jsem dostal dva dopisy od generálního sekretáře R: L: Verwilghena. V prvním dopise mi jménem své rodiny děkoval za nádherný pobyt v Praze a dále uváděl, že byl dojat laskavostí a pohostinstvím ČsHS. Dopis měl zřejmě zmírnit text druhého dopisu pod hlavičkou ISH, ve kterém stálo , že ISH převzala záštitu nad sympoziem pouze s podmínkou, že do Československa bude povolen vstup všem přihlášeným účastníkům. Dopis končil: " I have also to draw your attention to the fact, that ISH counselors will not consider any future sponsorship of congresses in your country till this problem has been cleared." Současně prof. Pudlák, jako předseda ČsHS obdržel dopis od Dr. Matznera, ve kterém ho Dr. Matzner podrobně informoval o celé záležitosti a kategoricky žádal oficiální omluvu FMZV a úhradu všech výloh spojených s neúspěšnou návštěvou Vídně za účelem získání víza. Jménem ČsHS společnosti jsme s prof. Pudlákem informovali Ústředí ČsHS a přiložili dopis generálního sekretáře s uvedenou pohrůžkou.

Zároveň jsme generálnímu sekretáři a Dr. Matznerovi poslali dopisy, ve kterých jsme vyslovili hluboké politování a zároveň je informovali, že jsme o této trestuhodné události informovali kompetentní představitele ČsLS JEP, aby podnikli příslušné kroky. Již předtím poslal Dr. Matznerovi omluvný dopis P.Klener. Dr. Matznerovi byl vrácen sjezdový poplatek i záloha za hotelové ubytování. Celá záležitost se vlekla bez odezvy ze strany FMZV. Zvrat nastal, když předseda ČLS JEP prof. MUDr. Jiří Homolka, DrSc. ve své zprávě o činnosti České lékařské společnosti JEP v roce 1985 uveřejněné v Čas. lék. čes. doslovně uvedl: " Bezesporu velkým přínosem bylo Mezinárodní sympozium o chronických lymfoproliferativních chorobách konané v Praze z pověření Mezinárodní hematologické společnosti. Výsledkem vynalézavosti a iniciativního postupu organizátorů bylo velmi hodnotné monotématické sympozium, jehož se zúčastnili skutečně přední světoví odborníci v této problematice. Zbytečný byl ovšem nekonkrétní postup pracovníků čs. zastupitelského úřadu ve Vídni vůči významnému členu Mezinárodní organizace z Izraele, z čehož vyplyne patrně bojkot jakýchkoliv v ČSSR pořádaných akcí ze strany Mezinárodní hematologické společnosti.( Zástupci Izraelské hematologické společnosti ovšem hrozili, že se zasadí o bojkot všech mezinárodních akcí konaných v Československu- poznámka pisatele). Naše stížnost ministerstvu zahraničí se projednává".(1). Zpráva upozorňovala dále na vzrůstající obtíže v soutěži o požádání světových či evropských kongresů, se kterými se naši zástupci prosazující čs. kandidaturu setkávají. Za uveřejnění této zprávy se dostalo předsedovi ČLS JEP tvrdé výtky. Ministerstvo však přiznalo, ale pouze telefonicky, že se úředník ve Vídni dopustil chyby.

S touto zprávou ČLS JEP uveřejněnou v Čas. lék. čes. byl seznámen Dr Matzner i generální sekretář R.L. Verwilghen, který měl maximální snahu, aby se záležitost příznivě vyřídila. ČsHS byla tak exkulpována a Dr Matzner od oficiální omluvy od FMZV upustil. Všechna další osobní setkání s hematology z Izraele včetně Dr Matznera probíhala vždy v přátelském duchu.

Idalší lékaři, kteří se snažili navázat mezinárodní vědeckou spolupráci se západními odborníky, naráželi na podobné obtíže. Nejednalo se tedy o žádnou výjimku, ale promyšlený způsob jednání tehdejších vládních míst.

Jen okrajově je možno zmínit i o nezodpovědném a arogantním jednání úředníků příslušných ministerstev a pasových oddělení, kdy někdy ještě den před odjezdem nebylo jisté, zda účastník bude moci na mezinárodní akci vyjet nebo dokonce nevyjel vůbec.

O vzájemných vztazích s hematologickými společnostmi socialistických států a o dvoustranných stycích s Francouzskou hematologickou společností jsme podali zprávu na jiném místě.(3)

Písemnictví:

• Homolka J.:
  Činnost České lékařské společnosti v roce 1985
  Čas. lék. čes.1986, 125 (33): 1 017- 1 024.
• Homolka J.:
  Činnost České lékařské společnosti za leta 1982-1986
  Čas. lék. čes. 1987, 126 (47): 1 459- 1 468.
• Chrobák L.:
  Česká hematologická společnost ČLS JEP ( org. č. 16)
  Czech Society of Haematology CzMA.
  (Historie)
  Transfuze a hematologie dnes 2004, 10(1):4-7.